Komentáře: Romské a české děti, je v nich vůbec nějaký rozdíl?

Od: Rigmor

Rigmor — Thu, 01 Apr 2010 03:20:31 +0000

Michaeli
Nejsem odborník, nevím, jak je def.antiautoritativní výchova. Co jsem pochopila,tak je to výchova bez pravidel,dítě si dělá,co chce. Spíš mám na mysli respektující výchovu. Krásně to vyjádřila Dr.Prekopová v někajém rozhovoru: výchova jako dodržování dopravních pravidel. Nemůže si každý jezdit jak chce, proto si spol.stanovila pravidla. To samé doma,stanoví se pravidla,která platí pro všechny a dodržují se….a z nedodržování plynou důsledky. Ale neznamená to, že by se děti měli ponižovat či bít. V afektu s tím teda mám občas problém,nejraději bych jim jednu flákla…ulevilo by se mi :-),ale pak by mě to mrzelo. Ale bít děti programově? Byla jsem toho názoru,že přece někdy je to nutné,ale žiju teď v Norsku, kde si to nemůžu dovolit. A jde to i bez toho :-). Bylo běžné bít i ženu,bylo to přece pro její dobro, ona přece neví, co je pro ni dobré. Je to společenský vývoj. Samozřejmě tím netvrdím, že by se lidi neměli bránit útoku. Dina postřehla:kdyby tam byl 1…Kdyby se ozvalo víc lidí..

Od: maťo

maťo — Sat, 27 Mar 2010 23:47:44 +0000

Pekné..
..dobrých ľudí dnes človek tak ľahko nestretne, o to viac si vážim, že ich pár poznám

Od: Dina

Dina — Sat, 27 Mar 2010 18:38:21 +0000

Díky za odvahu
Napsala jste to moc hezky, výstižně. Zastat se slabšího, to se dneska moc nevidí.
Děti, myslím, nepotřebují tvrdou autoritatiní výchovu, ale jasné vymezené hranice. Jinak skutečně mohou být velmi agresivní. Taky je fakt, že kluci se před sebou rádi předvádějí a vytahují, kdyby tam byl jeden, asi by se na nic nezmohl.

Od: Michael Nimral

Michael Nimral — Fri, 26 Mar 2010 23:03:46 +0000

Myslím si Rigmore,
že jen těžko soudit s čím se oni agresoři, pokud ten celý příběh není vůbec jen smyšlenka, setkávají doma. Někteří psychologové mluví o tom, že výsledky takzvané antiautoritativní (defakto programovému se vyhýbání násilí/moci/ převaze ze strany rodiče) výchovy vedou k paradoxním výsledkům. Tedy k větší agresivitě dětí.

Od: Rigmor

Rigmor — Fri, 26 Mar 2010 13:46:48 +0000

Smutný paradox
je spíš to, že násilím se ničeho nedosáhne. Nedivím se, že takové chování v lidech vyvoláva zlost a bezmoc…ale ti agresoři tu drsnost a fackování určitě znají z domova, proto se tak chovají i k ostatním. Děti se učí hlavně pozorováním…co asi tyhle děti vidí doma a jinde kolem sebe? jedno dítě mlátí druhé, já dám facku agresorovi a řeknu: slabším se neubližuje! co mu tím asi sděluji? ne to, že slabším se neubližuje, ale: můžeš ubližovat, když máš moc. přece nemůžu jedno říkat a druhé činit! Já spíš navrhuji: pánové, pokud se nehodláte slušně chovat, měli by jste si vystoupit. nám se takové chování nelíbí. a třeba se nahlas zeptat ostatních: komu se tohle chování nelíbí, kdo je za to, aby tihle pánové vystoupili, ať zvedne ruku. samozřejmě se z kluků nestanou okamžite beránci, kteří by se tomu napadenému klukovi a cestujícím omluvili, ale rozhodně jim to bude šrotovat v hlavě..Co myslíte? Pokud se ze slušností a jasným definováním: tohle se nám nelíbí, budou potkávat dnes a denně…

Od: JakubP

JakubP — Tue, 23 Mar 2010 09:19:08 +0000

Dvě tváře spravedlnosti.
Smutný paradox je, že se slušností se na tyhle grázlíky jít nedá. Člověk musí být taky drsný a patřičně hlasitý, aby je srovnal. Klidně bych je i profackoval, když to neumí udělat jejich táta. Můžeme to zkusit jako Ardžuna v Bhagavadgítě , bojovat, protože je to správné, a ne proto, že nás boj baví nebo bychom se v něm vyžívali.
Neboli – i spravedlnost má v jedné ruce váhy a v druhé meč, že… a zavázané oči, aby nikomu nenadržovala.

Od: babza

babza — Mon, 22 Mar 2010 16:46:08 +0000

Nevím,
jestli jsem vám karmu nedala dokonce dvakrát – dřív, když jsem článek četla a teď opět…. Závěr vašeho článku je přesný. Záleží především na rodičích, ať již jsou to rodiče „bílí“ nebo „barevní“. Dokud to ale nebudou rodiče moudří, pokroku se nedočkáme.