Autory knihy jsou pro mě ještě donedávna neznámí autoři Luděk Navara, redaktor MF DNES, zabývající se především zločiny komunismu a Josef Albrecht, dramaturg České televize a také zakládající člen sdružení PANT, jež se zabývá soudobými dějinami. Velice mě upoutal systém knihy, který spočívá v přiřazení typického slova období komunismu ke každému písmenu abecedy. Nejedná se ale o žádnou encyklopedii, která by nudně vysvětlovala jednotlivé pojmy, nýbrž neskutečně záživnou formou za pomocí příběhů obyčejných, pro mě nyní již neobyčejných lidí, vypráví.
Nevím jak jinak by mladý člověk jako já dokázal pochopit například význam písmena „J“ jako Jáchymov, bez přesného popisu pana Vlastimila Rychlíka o pokusech o útěk, zklamání z jeho neúspěchu a vidina dalších let strávených na „Věži smrti“. Nebo písmeno „L“ jako lidové milice, musí každý pochopit, když z vyprávění paní Řehounkové, mladé slečny, která má těsně před svatbou, zjišťuje, že jen náhodou se dozvěděla o postřelení jejího snoubence v roce 1948 a její pokusy dostat se k němu a alespoň ho vidět spočívaly v každodenním docházením k lékaři a doufání, že aspoň na okamžik se jejich oči střetnou. A když začne vyprávět o tom, jak nasedala do stejné tramvaje jako on s dozorcem a vypisovala do knihy vzkazy pro něj a doufala, že je uvidí… po tomto si uvědomíte, že doba, ve které žijeme nyní je vlastně procházka růžovou zahradou.
V dnešní době by netrpěl syn za útěk svého otce do ciziny. Nenásledovalo by „O“ jako Odplata. Dále by mohl studovat a věnovat se práci, ke které ho srdce táhne, a ne skončit u funebráků a snažit se svůj nedobrovolný výběr jednoduše skousnout jako pan Sláva Volný, syn jednoho ze slavných redaktorů svobodné Evropy…
Kniha je dle mého dílo, na který český národ dlouho čekal. A když vidím jaké knihy v dnešní době patří do povinné četby základních škol, tato by zde neměla chybět. Po přečtení téměř třiceti skutečných příběhů, každý člověk pochopí, že toto se již nikdy nemůže opakovat.